HVH

Spolek astronomů Hradce
Přejít na obsah
IC5146

Snímek:
30.9.2017
8" 2000mm f/10
D70a
15x6min ISO1600 bez CLS
15x7min ISO 1600 s CLS  
celková doba expozice:3h15minut
          
Objekt:
Mlhovina Kokon je emisní mlhovina v souhvězdí Labutě vzdálená přibližně 3 100 světelných let. Katalog NGC ji popisuje jako shluk hvězd, které vytvářejí její světlejší a tmavší část. Velká centrální hvězda mlhoviny je odpovědná za vytvoření díry a excitaci okolního vodíku, který emituje záření Hα. Stáří této hvězdy se odhaduje na 100 000 let a je tedy poměrně mladá. Na obloze se nachází v nejvýchodnější části souhvězdí blízko hranice se souhvězdím Ještěrky. Najdeme ji blízko pouhým okem viditelné hvězdy Cygni, jasné otevřené hvězdokupy Messier 39 a otevřené hvězdokupy NGC 7209 v souhvězdí Ještěrky. Při pozorování IC 5146 je nedílnou součástí zážitku také temná mlhovina Barnard 168 (B168), která tvoří tmavý pruh obklopující IC 5146 a vybíhající směrem na západ, takže vypadá jako ocas mlhoviny. Na našem snímku je to oblast bez hvězd.
Jak vznikla tato mlhovina?
Uvnitř Zámotku je nově se vyvíjející otevřená hvězdokupa. Podobně jako jiné hvězdné kolébky, je i mlhovina Zámotek zároveň emisní, reflekční i absorpční mlhovinou.Ostatně to vše vidíte na obrázku:
červená mračna: emisní
modrý opar:reflexní
tmavé oblasti:absorpce
Spekulace založené na nedávných měřeních tvrdí, že hmotná hvězda ve středu snímku otevřela v existujícím molekulárním mračnu díru, skrze níž plyne většina zářícího materiálu. Hvězda, je nyní zdrojem energie většiny emitovaného i odraženého světla z této mlhoviny.
NGC7380

Snímek:
15.10. - 16.10.2017
8" 2000mm f/10
D70a
50x7min ISO1600 s CLS
15x5min ISO 1600 bez CLS  
celková doba expozice:7h5minut
          
Objekt:
NGC7380 Wizard v souhvězdí Cefeus. Mlhovina obsahuje otevřenou hvězdokupu stejného označení. Podíváte-li se pozorněji na  obrázek, rozeznáte klasický kouzelnický klobouk a kouzlící ručičku.
Hvězdokupa je součástí ještě většího a opticky neviditelného molekulárního  oblaku označeného jako NGC 7380E. Tvoba hvězd začala zhruba  před 4 miliony let. Energetické záření z hvězd započalo ionizovat zákrytová oblaka, která vytvořila oblast HII Sh2-142. Struktura oblaku HII má charakteristickou podobu s propletenými jasnými okraji a obloukovými drahami. Sh2-142 zaujímá rozlohu přibližně 140 x 75 světelných let a nachází se 10 400 světelných let od našeho slunce. Její rodový molekulární mrak, komplex NGC 7380E obsahuje přibližně 6000 až 15 000 slunečních hmot.

O víkendu 15.10.2017 jsem byl na návštěvě u dvorního Čaroděje krále bájné Etiopie Cefea, manžela královny Kasiopei a otce Andromedy. Nemám rád horko. Povídal jsem si s ním z úctyhodné dálky osmi tisíc světelných let. On je dost velký, sto světelných let. Stačilo se přiblížit asi na 88 let, abych ho dobře viděl. Povídali jsme si dlouho o tom, jak ve svém mlhavém a prašném království spřádá zárodky nových hvězd.
Pomalu je přivádí na svět jako mladé nezbedné jiskřičky. Ony mu jeho plášť rudě zabarvují emisí vodíku.Je to dokonalá symbióza. Tvoří hvězdy z mraků plynu a prachu, ze kterého on sám je stvořen. Jak hvězdy dospívají, tlakem jejich záření formují čarodějovu postavu k dokonalosti. Čas plynul rychle, brzy začalo svítat a čaroděj se pomalu rozplýval v modravém světle ranní oblohy.
Děkujeme ti, hezky jsme si popovídali a já si tě dovolil zvěčnit.
Za několik miliónů let totiž zmizíš.
Ale tvoje hvězdy budou téměř věčné.

NGC281 Pacman

Snímek:
16.11.2017 - 13.12.2017
8" 2000mm f/10
Korektor Starizona
D70a
12x5min ISO1600 bez CLS
20x6min ISO1600 s CLS
celková doba expozice:3h
         
Objekt:
Když se podíváte na kosmické mračno katalogizované jako NGC 281,     tak můžete klidně minout hvězdokupu IC 1590. Přesto tato mladá hvězdokupa vznikla uvnitř této mlhoviny     a její hmotné hvězdy dodávají všudepřítomné záři mlhoviny     energii. Na portrétu NGC 281     vynikají v siluetě pro oči tak přitažlivé tvary, opracované sloupy a husté prachové globule,     které erodují intenzivní, energetické větry a radiace z horkých hvězd v kupě. Pokud tyto prachové struktury přežijí dostatečně dlouho, tak by mohly být     místy vzniku příštích hvězd. Mlhovina se pro svůj celkový hravý tvar nazývá     Pacman (podle postavičky počítačových her), přičemž NGC 281 je asi 10 000 světelných let daleko v souhvězdí Kasiopeja (Cassiopeia). NGC 281 ve své odhadované  vzdálenosti měří asi 80 světelných let.[www.astro.cz]
IC1805 Srdce & IC1795 Rybka

Snímek:
16.02.2018
TS130Q 130 mm 650 mm f/5
D6a
60x240 sec ISO1600 LPS-P2
       
Objekt:
Emisní mlhovina IC 1805 se rozkládá na téměř 200 světelných let a je směsicí mračen zářícího mezihvězdného plynu s tmavými mračny prachu ve vzdálenosti asi 7500 světelných let daleko v Perseově spirálním ramenu naší Galaxie. Tvary mračen opracovávají hvězdné větry a radiace z hmotných žhavých hvězd v nově zrozené hvězdokupě Melotte 15, která vznikla uvnitř mlhoviny teprve před 1,5 milióny let.Tuto krásnou strukturu tvořenou prachovými komíny jsme vyfotili minuý rok pomocí 20cm zrcadla, které nám poskytlo detajlní pohled na tuto hvězdnou školku.  
Zorné pole tohoto snímku zabírá kosmickou rybičku závojnatku, která využívá Srdíčko jako svou ocasní ploutev.
Zorné pole na obloze zabírá asi dva stupně, neboli čtyři úplňky.
Kosmické srdce se nalézá v souhvězdí Kasiopeja (Cassiopeia), což byla chlubivá mýtická královna Etiopie .  
M45 Plejády

Snímek:
08.03. - 22.03.2018
TS130Q 130 mm 650 mm f/5
D6a
72x300 sec ISO1600 LPS-P2
       
Objekt:
Plejády nazývané také Kuřátka, Sedm sester, je mladá, otevřená hvězdokupa v souhvězdí Býka. Setkáme se s nimi v mnoha mytologiích, kde působily jako samostatné souhvězdí a pomáhaly určovat chronologické cykly. Japonský název Plejád je Subaru.
Nachází se ve vzdálenosti kolem 380  světelných let a zaujímají prostor o rozměru 20 světelných let. Pouhým okem můžeme vidět 6 až 10 hvězd, ale ve skutečnosti je jich přes 1 000. Nejjasnější je Alcyone, která má svítivost 795krát větší než Slunce. Velmi zajímavá je i hvězda Pleione,  která má zářivý výkon asi 50krát větší než Slunce a kolem své osy se  otočí jednou za sedm hodin. Vlivem vzniklé odstředivé síly z ní uniká  horký plyn, což způsobuje, že Pleione nepravidelně mění svou jasnost od 4,8 do 5,5 magnitudy.  Mezi další velmi jasné hvězdy patří Maia, Atlas, Electra, Merope,  Taygeta, Calaeno a Asterope. Jejich světlo je odráženo modrými  prachovými reflexními mlhovinami.
Mezihvězdná látka, která halí toto seskupení hvězd je látka, která  hvězdokupou pouze prochází. Mnozí vědci si před mnoha lety mysleli, že  právě z této látky Plejády vznikly. Tato látka jimi pouze prochází za několik tisíc let budou Plejády bez této mezihvězdné hmoty.
IC443 Medůza

Snímek:
06.04. - 08.04.2018
TS130Q 130 mm 650 mm f/5
D6a
74x300 sec (6 hodin) ISO1600 IR/UV blok Hutech
       
Objekt:
Na snímku je zachycena slabá mlhovina Medúza. Na nebeské klembě je ukotvená hvězdou Propus (Eta Geminorum), tvořící chodidla  nebeských dvojčat "Blíženců". Mlhovina Medúza je jasnější emisní oblouk s vybíhajícími úponky. Tato kosmická medúza je součástí  zbytku supernovy IC 443 ve tvaru bubliny, což je rozpínající se mračno trosek po výbuchu hmotné hvězdy. Světlo z této exploze poprvé zasáhlo Zemi před více než 30 000 lety. Stejně jako u M1 Krabí mlhovyny,je v jejím středu neutronová hvězda, zbytek zhrouceného jádra vybuchlé hvězdy. Nad Medůzou zasahuje emisní mlhovina katalogizovaná jako IC 444. Medúza je asi 5000 světelných let daleko. A její průměr zabírá asi 300 světelných let.[astro]
M101 Větrník

Snímek:
02.05. - 12.05.2018
TS130Q 130 mm 650 mm f/5
D6a
35x300 sec ISO1600 IR/UV blok Hutech
      
Objekt:
Na obrázku je skupina galaxií M101, pojmenovaná podle nejjasnější galaxie M101.Skupina galaxií M101 je volná skupina galaxií v souhvězdí Velké medvědice vzdálená od nás přibližně 15 milionů ly.Skupina tvoří spolu s dalšími blízkými skupinami Místní nadkupu galaxií. Na obrázku můžete kromě M101 vidět další galaxie ze skupiny. Představují je malé doutníkové objekty, nebo rozmazané hvězdy. Pokud bychom z obrázku vymazali hvězdy, tak bychom viděli, jak vypadá pohled do vesmíru mimo naší Mléčnou dráhu. Pokochejte se pohledem na krásný ostrov a buďte  si jisti, že jestli je tam zlato a řeky plný ryb tak nikdo z nás se  jich nedotkne !
M81, M82 Bodeho galaxie

Snímek:
01.04. - 15.05.2018
TS130Q 130 mm 650 mm f/5
D6a
35x300 sec ISO800 IR/UV blok Hutech
     
Objekt:
je spirální galaxie v souhvězdí Velké medvědice, která byla objevena Johannem Elertem Bodem 31. prosince 1774 společně s nedalekou galaxií M82. Obě galaxie jsou spolu s NGC 2403 nejjasnějšími členy skupiny galaxií M 81. M81 je od Země vzdálená 12 Mly a se svou magnitudou 6,9 a úhlovými rozměry 24,9'x11,5' patří mezi nejvýraznější galaxie.
M81 je díky své blízkosti k Zemi velmi jasnou galaxií a za podmínek  velmi příznivých astronomickému pozorování může být pozorována  i obyčejným triedrem. Malé dalekohledy o průměru 60 až 80 mm ji ukážou jako světlou skvrnu dlouhou několik úhlových minut  a protaženou od severo-severozápadu na jiho-jihovýchod. Střední  dalekohled s průměrem 150 mm umožní pozorovat nějaké podrobnosti jádra,  které je mnohem jasnější než okrajové oblasti, rozplývající se postupně  v jasu oblohy. Dalekohledy o průměru 250 až 300 mm pak ukážou i základní  tvar ramen jako proměnný jas hala kolem jádra.[6] Na fotografiích s dlouhou závěrkou nebo složených fotografiích je  v okolí M81 a M82 vidět široká síť propletených mlhavých vláken - tato  rozsáhlá soustava plynu a tmavého prachu je spojena i s mlhovinami,  které patří k Mléčné dráze.
M82 je možné najít 35' severně od M81 a 45' jihovýchodně od M81 se nachází o něco slabší galaxie NGC 3077. Třetí výrazný člen této skupiny galaxií, NGC 2403, leží až v sousedním souhvězdí Žirafy.
Galaxie M81 má velkou severní deklinaci, proto je na velké části severní polokoule cirkumpolární, a to až za obratník Raka, tedy v celé Evropě a severní Americe. Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od ledna do srpna.[WiKi]
NGC6069 Řasy - Koště čarodějnice

Snímek:
19.7. - 21.7..2018
Meade SCT 8" f/10
Starizona flattener 0.75x
D70a
57x300 sec ISO1600 LPS-D1 Hutech
    
Objekt:
emisní mlhovina v souhvězdí Labutě vzdálená přibližně 1 470 světelných let. Spolu s NGC 6974, NGC 6979, NGC 6992, NGC 6995 a IC 1340 dohromady vytváří mlhovinu Řasy.
Mlhovina Řasy (také známá jako Řasová mlhovina, Závojová mlhovina, anglicky Veil Nebula  nebo Caldwell 33 a 34) je oblak zahřátého a ionizovaného plynu a prachu, který vidíme jako emisní mlhovinu v souhvězdí Labutě. Mlhovina je tvořena viditelnými částmi Smyčky v Labuti (zdroj rádiového záření W78, nazývaný také Sharpless 103), což je velký a poměrně slabý pozůstatek supernovy.  Výchozí supernova vybuchla před asi 5 000 až 8 000 lety a zbytky se od  té doby rozšířily na plochu přibližně 3 úhlových stupňů, což odpovídá  šestinásobku průměru Měsíce v úplňku. Vzdálenost mlhoviny není přesně známa, ale data z vesmírného teleskopu Far Ultraviolet Spectroscopy Explorer (FUSE) ukazují vzdálenost 1 470 světelných let.
Hubbleův vesmírný dalekohled zachytil několik snímků této mlhoviny. Rozbor spektra záření mlhoviny vykazuje přítomnost kyslíku, síry a vodíku. Mlhovina je jedním z nejjasnějších a největších objektů na obloze v oboru rentgenového záření.  
NGC6888 Srpková mlhovina

Snímek:
05. - 08.2018
TS130Q f/5
D6a
70x300 sec ISO1600 LPS-D1 Hutech
   
Objekt:
Emisní mlhovina v Labuti vzdálená přibližně 4 700ly. Mlhovina je tvořena rychlým hvězdným větrem z Wolf-Rayetovy hvězdy WR136,
který se sráží s pomaleji se pohybující obálkou, kterou hvězda odvrhla, když se stala rudým obrem před zhruba 250 000 lety.
Výsledkem  srážky je obálka a dvě rázové vlny, jedna se šíří směrem ven a druhá  dovnitř. Vlna šířící se dovnitř zahřívá hvězdný vítr na teploty,
při kterých vyzařuje rentgenové záření.
Prosím všimněte si okolí této emisní  mlhoviny. Samotná se nachází uvnitř obrovského vodíkového pole, které  vytváří zářící rudá oblaka.
Oblast je tak velmi úrodná a obsahuje  miliardy hvězd. Hvězd je tolik, že samotná NGC6888 je v nich zahalena.  Abychom ji takto viděli, musely být hvězdy softwarově potlačeny.
NGC7023 Iris

Snímek:
07. - 10.2018
TS130Q f/5
D6a
375x300 sec ISO800 LPS-D1 Hutech
   
Objekt:
Tato kosmická mračna rozkvětla 1300 světelných let daleko v úrodných hvězdných políchsouhvězdí Cepheus. NGC 7023 neboli mlhovina Kosatec není jen mlhovinou, která vyvolává představu květin. Tento hloubkový teleskopický snímek předvádí rozsah barev a symetrií mlhoviny Kosatec ponořené do okolních polí mezihvězdného prachu. Uvnitř samotného Kosatce prašný materiál obklopuje žhavou, mladou hvězdu. Dominantní barvou jasné reflexní mlhoviny je modrá, která je charakteristická pro prachová zrna odrážející světlo hvězd. Centrální vláknareflekční mlhoviny září i slabou červenou fotoluminiscencí, jelikož prachová zrna efektivně měníneviditelné ultrafialové světlo hvězd na viditelné červené světlo. Infračervená pozorování ukazují, že tato mlhovina obsahuje komplexní uhlíkové molekuly známé jako PAHs. Pěkné okvětní lístky mlhoviny Kosatec měří asi šest světelných let. Malebné zorné pole na obloze zabírá téměř pět úplňků.

M31

Snímek:
11.2018
TS130Q f/5
D6a
125x300 sec ISO800 LPS-D1 Hutech
   
Objekt:
Galaxie v Andromedě je největší galaxie z Místní skupiny galaxií, která také obsahuje naši Mléčnou dráhu, Galaxii v Trojúhelníku a přibližně 30 dalších menších galaxií.
Pozorováním Spitzerova vesmírného dalekohledu bylo zjištěno, že v galaxii M31 se nachází bilion hvězd, což je nejméně dvojnásobný počet hvězd Mléčné dráhy, jejichž počet se odhaduje na 200 až 400 miliard.
Hmotnost galaxie v Andromedě se odhaduje na 7,1×10na11ctou  Sluncí. Očekává se, že M31 a Mléčná dráha se za 3,75 miliardy let začnou spojovat a pravděpodobně vytvoří obří eliptickou galaxii.
Galaxie má zdánlivou hvězdnou velikost 3,4m, je jedním z nejjasnějších objektů Messierova katalogu, lze ji spatřit pouhým okem za bezměsíčné noci, i při pohledu z oblastí s malým světelným znečištěním.

V článcích o této galaxii se uvádí, že ač je největší v Místní skupině, není nejhmotnější. Nejhmotnější je prý Mléčná dráha. Obsahuje nejvíce temné hmoty.
Jsem odpůrcem temné hmoty.
Připadá mi, že současní vědci se tímto médiem zaštiťují, aby nemusely příliš přemýšlet nad zákonitostmi pohybu hvězd v galaxiích.
Tuto teorii lze přirovnat k hledání třídního nepřítele. Když matematické modely nevycházejí, dosadí se temná hmota (svede se to na něco na co nelze ukázat).
Jsem rád, že můj laický náhled na tento problém nebude úplně zcestný. Řada vědců se pomalu osměluje a začíná ukazovat na pochybnost této teorie.
Pokud do modelů pohybu hvězd v galaxiích aplikují tzv. MOND (Modified Newtonian dynamics) teorii, výsledky se optimisticky přibližují k pozorování.
Tak se snad začíná blýskat na lepší časy.

46P/Wirtanen

Snímek:
18.12.2018
TS130Q f/5
ASI094MC
154x50 sec Gain:234
   
Objekt:
je kometa s oběžnou dobou 5,44 roku, která byla objevena 17. ledna 1948 americkým astronomem Carlem A. Wirtanenem (jehož jméno nese), při jeho pozorování na Lickově observatoři. Kometa náleží do Jupiterovy rodiny komet s krátkoperiodickým oběhem a průměr jejího jádra byl stanoven na cca 1,2 km [wiki].
M33

Snímek:
01.12.2018 - 05.02.2019
TS130Q f/5
ASI094MC
141x300 sec Gain:0
   
Objekt:
Tentokrát jde o M33, krásný gravitační stroj.
Nádherně symetrický a vyvážený mechanismus, který stáčí gigantické množství hmoty do spirálních ramen. Ramena postupně přecházejí v akreční disk,
ve kterém se hybnost přeměňuje  v tepelnou energii z důvodu mohutného tření elementárních částic ve stále houstnoucím prostředí před branou horizontu událostí.
Následuje modrý záblesk způsobený Machovým efektem, kdy světlo ztrácí rychlost a hmota padající za horizont ji naopak nabírá.
Pak už nic!
Čas se zastavil.
Černá díra.
Galaxie v Trojúhelníku je spirální galaxie typu SA vzdálená přibližně 3 milióny ly od Země v souhvězdí Trojúhelníku. Je katalogizována také jako Messier 33.
Galaxie v Trojúhelníku je třetím největším členem MSG, která zahrnuje naši galaxii, Andromedu a přibližně 30 dalších menších galaxií. Je to jeden z nejvzdálenějších objektů viditelných za příznivých podmínek pouhým okem.
Pozorovatel však musí mít velice dobrý zrak a musí být mimo dosah jakéhokoliv osvětlení.

Prosím, prohlédněte si detailně vesmír okolo galaxie. Mezi hvězdami, které patří do naší galaxie, lze pozorovat mnoho dalších galaxií. Ty jsou ovšem již miliardy let daleko. Nicméně jsou to ty samé mechanismy, jako je ten náš, nebo M33.
IV434 Koňská hlava

Snímek:
leden, únor, březen 2019
TS130Q f/5
ASI094MC
163x200 sec Gain:0
   
Objekt:
Tentokrát jde o výsledky elektro magnetického stroje. Stroj "Sochař" vytesal do prachu notoricky známou Koňskou hlavu.
A protože má v ateliéru velkou zimu, zapálil si jaderný oheň. Tím je mlhovina Plamínek. A jak tu hlavu vytesal? Velice jednoduše. Do správného místa umístil hvězdu HIP 26694.
Roztočil ji, a ta svým magnetickým polem dodala správné křivky a elektrickým to vše urychlila.
Aby to netrvalo věčně, jen asi milión let.
Vše pak ještě podbarvil červenou barvou z excitace vodíku.
Vlevo pod hvězdou Alnitak (levá hvězda Orionova pásu) se nachází Plamínek. Jedná se o excitovaný vodík smísený s prachem. Středový tmavý pruh mezihvězdného prachu ukrývá zdroj ohně, kupu horkých, mladých hvězd. Nicméně celé zorné pole je pokryté prachovými mračny, červeným vodíkem a modrými reflexními mlhovinami.
Prosím pokochejte se tímto uměleckým dílem přírody.
Mlhovina je od nás vzdálena 1 500 světelných let a je součástí Mlhoviny v Orionu.
Markarian's Chain

Snímek:
únor, březen,duben 2019
TS150 f/5,25
ASI094MC
314x300 sec Gain:50-100
   
Objekt:
Markarianův Řetízek je pás galaxií, které patří do Kupy galaxií v Panně. Při pohledu ze Země tyto galaxie leží podél hladce prohnuté křivky.  Průměrná vzdálenost je 60M ly.
Kupa je stlačeným útvarem obsahujícím přibližně 2 000 členů. Kupa tvoří jádro větší Místní nadkupy galaxií, jejímž okrajovým členem je i Místní skupina galaxií, kam patříme i my. Kupa se dá rozdělit na alespoň tři výrazné soustavy soustředěné kolem tří velkých galaxií: M87, M49 a M86.V okolí M87 převažují eliptické a čočkové galaxie a ve směru výtrysku (viz. níže) probíhá celou kupou pomyslná osa, podél které je seřazeno mnoho eliptických galaxií (řetízek).Kupa má řídkou plynnou atmosféru (šum na pozadí snímku), která vysílá rentgenové záření a jejíž teplota klesá směrem ke středu, kde se nachází M87. Řetízek se skládá z galaxií různých typů. Jsou zde zastoupené hlavně eliptické, spirální, ve středu ta barevná je nepravidelná. Její jméno je NGC4438, zdeformovala se po srážce se sousední eliptickou. Vlevo nahoře je M87, tam jsme (pozemšťané) vyfotili poprvé černou díru, tedy obrys horizontu událostí. Nejde to udělat přesně, světlo je gravitačním bucharem zakřivené již dávno před ním.
Pokud se pozorně podíváte do středu M87 na obrázku, uvidíte jasnou čárku směřující na 5. hodinu. To je výtrysk plazmatu vyhřezlého z akrečního disku černé díry. Jde o uvolnění tepelné energie, která vzniká třením v houstnoucím prostředí disku.
Elektrony ve výtrysku jsou urychleny téměř na rychlost světla. jejich celková energie je 5,1×1056 erg (1 erg je energie potřebná na vyzvednutí tělesa o hmotnosti 1 mg do výšky 1 cm v g=9.8).  Přepočtem na GW, ale je to 5,1×1039. To vše způsobuje opravdu masivní černá díra. Ta má na svědomí i to, že tato galaxie neobsahuje příliš mnoho hvězdotvorných oblastí známých např. od nás (Mléčné Dráhy).  Gama záření a gravitační vlny zahřívají okolní materiál a ten není schopen vychladnout.
Podrobně si prohlédněte obrázek. Objevíte mnoho falších galaxií různých tvarů.
Markarianův řetízek představuje ledabyle odhozený diamantový náhrdelník proti světlu hvězd. Mladá dáma chtěla vidět, jak se blyští. Děkuji paní Umancové za toto hezké přirovnání.

M13

Snímek:
červen 2019
TS150 f/5,25
ASI094MC
163x120 sec Gain:101
   
Objekt:
Messier 13 je kulová hvězdokupa v souhvězdí Herkula. Objevil ji anglický astronom sir Edmund Halley v roce 1714.
Hvězdokupa je od Země vzdálena 23 150 světelných let. Skládá se z několika set tisíc hvězd a má průměr 145 světelných let.
Patří mezi nejvýraznější a nejznámější kulové hvězdokupy na severní obloze.
Pro mě je tento objekt jeden z nejkrásnějších hned po galaxiích. A představa, že jde o pamětníky počátku tohoto světa, tuto krásu umocňuje.
Vesmír vznikl před 13,8miliardami let.
M13 je stará 11,6 miliardy let.
Země vznikla před 4,5 miliardami let.
Život na zemi je  3,5 miliard let.
Člověk je tu na návštěvě 2 milióny let.
NGC6992

Snímek:
červen - červenec 2019
TS150 f/5,25
ASI094MC
198x300 sec Gain:101
   
Objekt:
Řasy jsou oblak zahřátého a ionizovaného plynu a prachu, který vidíme jako emisní mlhovinu v souhvězdí Labutě.
Mlhovina je tvořena viditelnými částmi Smyčky v Labuti, což je velký a poměrně slabý pozůstatek supernovy.        
Výchozí supernova vybuchla před asi 5 000 až 8 000 lety a zbytky se od té doby rozšířily na plochu přibližně
3 úhlových stupňů, což odpovídá šestinásobku průměru Měsíce v úplňku.
Vzdálenost mlhoviny není přesně známa, odhaduje se na 1470 světelných let.
Rozbor spektra záření mlhoviny vykazuje přítomnost kyslíku, síry a vodíku.
Mlhovina je jedním z nejjasnějších a největších objektů na obloze v oboru rentgenového záření.
Několik informací k fotografii:
Fotku je nutné prohlédnout aspoň v 50% velikosti, pak teprve vynikne její hloubka a detailnost.
Rozlišení je úctyhodných 6872x4850(po seříznutí, původní velikost 7376x4928),
velikost jedné buňky je 4,88 mikrometru,
je na ni zachyceno 79 800 hvězd,mezi hvězdami naleznete řádku galaxií z hlubokého vesmíru.
Vzhledem k tomu, že pohled snímku směřuje kolmo na osu rotace naší galaxie (skrz Mléčnou dráhu), je nutno si uvědomit jak i tento zdánlivě zcela vyplněný prostor je řídký a průhledný.
IC1396

Snímek:
červenec 2019
Sigma 135/2.8
Canon
198x300 sec Gain:101102x5min, ISO800   
Objekt:
IC 1396 je velká emisní mlhovina v souhvězdí Cefea .  Nachází se pod spojnicí hvězd alfa a zeta Cephei a je v ní i proměnná hvězda Erak .  Mlhovina zabírá oblast s průměrem několik stovek světelných let a její světlo k nám letí asi 3 000 let.
Na noční obloze je její zdánlivý průměr desetkrát větší než průměr Měsíce v úplňku , což je 170' (5 °).  Má celkovou magnitudu 3,0, ale je taková roztažená, že pouhým okem nemáme šanci ji vidět.  Hmotnost mlhoviny je odhadována na 12 000 hmotností Slunce .  Mlhovinu vzbuzuje k záření zejména velmi hmotná a velmi mladá hvězda HD 206267 uprostřed oblasti.  Hvězdu obklopují ionizované mraky vytvářející kolem ní ve vzdálenosti 80 až 130 světelných let prstencový útvar.  Jsou to zbytky molekulárního mraku, ze kterého se zrodila hvězda HD 206267 a další hvězdy v této oblasti, které spolu tvoří hvězdokupu s označením Tr37 .  Dále od centrální hvězdy jsou pásma tmavého a chladného materiálu.  Známou částí mlhoviny je obrovský tmavý molekulární mračno pojmenován mlhovina Sloní chobot.  Její tvar vymodeloval hvězdný vítr z HD 206267.[wiki]
OU4 v SH2-129 Oliheň

Snímek:
Srpen, září, říjen 2019
TS501, TS130
ASI094MC+ASI1600
375x300 sec RGB Gain:101 -7°C
237x300 sec OIII Gain:139 -15°C
Objekt:
Opět uběhl měsíc a v emailových schránkách poroty soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, proběhla komunikační smršť. Z ní se nakonec vyloupla vítězná fotografie České astrofotografie měsíce za září roku 2019. A s ní i její autor, Zdeněk Vojč. Ten si za svůj cíl vybral nebeský objekt OU4, který je však znám i pod mnohem poetičtějším jménem „Oliheň“.
Již jsme si zvykli na to, že rozmanité astronomické objekty nalezneme v rozmanitých astronomických katalozích. Známe tak katalog Messierův (M), Nový všeobecný katalog (NGC), katalogy 2MASS, Abell, NED, SAO či třeba SDSS. Ovšem katalog OU se většině katalogů poněkud vymyká. Je spojen se jménem švýcarského amatérského astronoma Nicolase Outterse, který také mlhovinu Oliheň v roce 2011 objevil.
Tato velmi slabá mlhovina svítí modrozelenou emisí dvakrát ionizovaných atomů kyslíku. Celá mlhovina je obklopena červeně zářícím vodíkem, který tvoří další mlhovinu, tentokrát pojmenovanou Netopýr, katalogově pak Sh2-129. Na snímku z ní vidíme pouze nejvnitřnější část. Katalog Sh (Sharpless catalogue) obsahuje 313 emisních oblastí H II a poprvé byl vydán v roce 1953 se 142 objekty. Poslední edice vyšla v roce 1959 a obsahovala 312 objektů. Jejím autorem byl americký astronom Stewart Sharpless.
Mlhovina Oliheň, byť slabá, zabírá na obloze více než 1 stupeň, tedy 2 měsíční úplňky. Pokud se potvrdí předpoklad, že je spolu s mlhovinou Netopýr ve vzdálenosti 2300 světelných let, je její skutečný průměr 50 světelných let, čímž se řadí k největším bipolárním mlhovinám.
Podle posledních výzkumů se zdá, že Oliheň vznikla jako výsledek obrovského výronu plynu z centrální skupiny tří masivních hvězd, katalogizovaných jako HR8119, z nichž největší je 32 krát větší než naše Slunce. Emise kyslíku pak nastává v místech, kde vyvržený materiál koliduje s okolními plynnými oblaky. Označení HR je celým jménem Harvard Revised Photometry Catalogue a obsahuje všechny hvězdy jasnější než 6,5 magnitud na obou polokoulích oblohy.
Obě mlhoviny se nacházejí v souhvězdí Kefea, které sice u nás vůbec nezapadá, je tzv. cirkumpolárním souhvězdím, ovšem na obloze není příliš výrazné. Jeho nejjasnější hvězdou je Aldemarin (Alfa Kefea). Díky precesnímu pohybu Země bude okolo roku 7500 našeho letopočtu sloužit našim potomkům jako polárka.[ČAS]
IC1396 - Sloní Chobot

Snímek:
listopad, prosinec 2019
TS501, TS130
ASI094MC+ASI1600
118x180 sec RGB Gain:101 -7°C
191x190 sec Ha Gain:139 -15°C
Objekt:
Mlhovina Sloní chobot se vine komplexem IC 1396 s emisní mlhovinou a mladou hvězdokupou ve vysoko letícím souhvězdí Cepheus. Kosmický sloní chobot je přes 20 světelných let dlouhý.
zanořená, tmavá mračna ve tvaru úponků obsahují surový materiál ke vzniku hvězd a skrývají uvnitř protohvězdy. Poměrně slabý komplex IC 1396 pokrývá na obloze velkou oblast přes 5 stupňů a je ve vzdálenosti téměř 3000 světelných let.[ČAS]
NGC1333

Snímek:
leden, únor 2020
TS501
ASI094MC
269x300 sec RGB Gain:101 -7°C
Objekt:
Tato oblast až na modrým světlem prozářenou část obsahuje temná mračna, která odrážejí tak málo světla, že každých 25 sekund dopadne na pixel kamery jeden foton.
Pro vykreslení obrazu bylo nutné exponovat celkovou dobou 45hodin. To je 538 snímků po pěti minutách. Každý snímek musíte zkontrolovat a případně provést korekci zaostření soustavy.
To pak každý snímek má cenu zlata.
Objevil ji již v roce 1855 Eduard Schönfeld refraktorem o průměru 7,6 cm.
Je součástí obrovského molekulárního oblačného komplexu Perseus OB2.
Jedná se o jednu k nám z nejbližších hvězdných porodnic, bohatou na velmi mladé hvězdy.
V samotné mlhovině NGC 1333 bylo objeveno 36 Herbig-Haro objektů. Jsou to malé, mlhovinám podobné objekty,
které vznikly v důsledku krátké, jen několik tisíc let trvající etapy života mladé hvězdy, když hvězda z oblastí pólů vyvrhuje plyn rychlostí několika stovek kilometrů za sekundu.
Některé z těchto objektů naleznete i na snímku v podobě malých červeně zářících mlhovinek uvnitř objektu.
Sama NGC 1333 je pravděpodobně mladší než milión let a leží od nás přibližně 1000 světelných let. Intenzivní modř útvaru je obklopena, mimo jiné,
množstvím temných mračen, jako je například objekt B 205 Barnardova katalogu mlhovin, jež přímo navazuje na modrou mlhovinu.
Ostatně celá oblast je poseta temnými mračny prachu a plynu, projevujícími se jemnými odstíny od tmavě hnědé až po černou, protkané jemnou červení svítícího vodíku.
Ten získává ke svému záření energii z hvězdného větru nedávno vzniklých mladých hvězd. [ČAM]
M101

Snímek:
duben 2020
TS150
ASI094MC
269x300 sec RGB Gain:101 -7°C
Objekt:
Messier 101 (také galaxie Větrník, M101 nebo NGC 5457) je spirální galaxie v souhvězdí Velké medvědice s magnitudou 7 a je vzdálená 27 miliónu let. M101 je v porovnání s Mléčnou dráhou značně rozsáhlejší galaxií. Hmotnost jejího disku byla odhadnuta na řádově 100 miliard hmotností Slunce a její galaktická výduť má hmotnost přibližně 2,7 miliard hmotností Slunce. Celkem tato galaxie obsahuje přinejmenším bilion hvězd a přibližně 100 miliard z nich může být svým stářím a teplotou podobných Slunci.[wiki]



M51

Snímek:
květen 2020
TS150
ASI094MC+ASI6200
100x300 sec RGB Gain:101 -7°C, 100x300 sec L Gain:100 -15°
Objekt:
Vírová galaxie (také Messier 51, M51 nebo NGC 5194) je známá spirální galaxie v souhvězdí Honicích psů. Má výrazná spirální ramena, úhlovou velikost 11,2'x6,9' a hvězdnou velikost 8,4. Objevil ji Charles Messier 13. října 1773. Leží ve vzdálenosti asi 23 milionů světelných let. Když na jaře roku 1845 William Parsons objevil spirální tvar jejích ramen, stala se vůbec první galaxií s rozpoznanou spirální strukturou. Jedná se o jednu z nejznámějších galaxií na obloze vyhledávanou mnoha amatérskými astronomy. Lze ji pozorovat už v triedru.
M51 má průvodce, se kterým se vzájemně gravitačně ovlivňuje. Tento průvodce má označení NGC 5195, úhlové rozměry 5,8'x4,6' a hvězdnou velikost 9,6. V případě popisu jednotlivých členů této dvojice se hlavní galaxie někdy označuje M51A a doprovázející galaxie NGC 5195 se pak označuje M51B.[wiki]
Rozsypaná nažloutlá rýže v okolí jsou galaxie vzdálené několik miliard světelných let. To znamená, že tento snímek nahlíží téměř k okraji vesmíru.


NGC7635 - Bublina

Snímek:
srpen,září 2020
TS150
SI6200
84x300 sec RGB Gain:100 -15°C, 119x300 secc Ha+OIII Gain:100 -15°
Objekt:
NGC 7635, v angličtině známá jako Bubble Nebula (mlhovina Bublina) nebo také Caldwell 11 či Sharpless 162, je emisní mlhovina v souhvězdí Kasiopeji. Při pohledu ze Země se nachází nedaleko otevřené hvězdokupy Messier 52. Mlhovinu mění do tvaru bubliny hvězdný vítr z mladé horké hmotné centrální hvězdy s označením SAO 20575 a spektrální třídu O.
Mlhovina je od Země vzdálená přibližně 7 860 ly. Mlhovina se nachází blízko molekulárního mračna, které brzdí rozpínání bubliny a způsobuje její zvlnění. Přitom je toto molekulární mračno ionizováno centrální hvězdou a díky tomu také září. Kvůli brzdění rozpínání bubliny molekulárním mračnem se centrální hvězda nenachází přímo uprostřed bubliny.[wiki]
IC5146 - Kokon
Snímek:
září, říjen 2020
TS150
SI6200
174x300 sec RGB Gain:100 -15°C, 119x300 secc Ha+OIII Gain:100 -15°
Objekt:
Mlhovina Kokon (také známá jako IC 5146, Sh2-125 nebo Caldwell 19) je otevřená hvězdokupa s emisní mlhovinou v souhvězdí Labutě. Samotná otevřená hvězdokupa má označení Cr 470 a její hvězdná velikost je 7,2.
Od Země je vzdálená přibližně 3 100 světelných let. Index Catalogue ji popisuje jako mlhovinu, která má uprostřed hvězdu s magnitudou 9,5. Tato velká ústřední hvězda je odpovědná za vytvoření díry v mlhovině a excitaci okolního vodíku, který emituje záření Hα. Stáří této hvězdy se odhaduje na několik set tisíc let a je tedy poměrně mladá.
Na obloze se nachází v nejvýchodnější části souhvězdí blízko hranice se souhvězdím Ještěrky. Najdeme ji jihovýchodně od pouhým okem viditelné hvězdy π² Cygni, mezi jasnou otevřenou hvězdokupou Messier 39 a otevřenou hvězdokupou NGC 7209 v souhvězdí Ještěrky. Při pozorování IC 5146 je nedílnou součástí zážitku také temná mlhovina Barnard 168 (B168), která tvoří tmavý pruh obklopující IC 5146 a vybíhá směrem na západ, takže vypadá jako ocas mlhoviny Kokon.
počítadlo.abz.cz
Copyright © 2005-2020 HVH
Návrat na obsah